Medvídek Bobulka dostal strašnou chuť na med, ale ouvej, doma žádný med nebyl, tak běžel za maminkou. „Brum Brum, to musíš za včelkama“
Bobulka tedy běžel za lesními včelkami a strčil svojí nedočkavou packu do včelího hnízda. Ale včelky si svůj med jen tak vzít nenechaly a od velkého poštípání zachránila malého medvídka jenom jeho hustá srst. Chvilku si chladil poštípanou pacičku v potůčku a pak běžel žalovat mamince.
Ta ho pohladila, pofoukala mu bolavou nožičku, ale pak mu vynadala, že chtěl sebrat včelkám med bez dovolení a nakonec mu poradila, co má dělat. „Brum brum, takhle se včeličky o med neprosí. Pěkně za nimi dojdi, omluv se jim a popros je o trošku medu.“
Bobulka dal mamince velkou pusu a rozběhl se za včelkami. Úplně blízko k nim nešel, přeci jen se bál jejich ostrých žihadel, ale jinak udělal vše tak, jak mu maminka poradila.
„bzzz“ zabzučela včelka „víš co? Támhle jsme vždycky měly záhon plný jarních kytiček, ale letos přes zimu všechny pomrzly a my musíme létat pro pyl strašně daleko. Přesaď nám sem nové kytičky. Tady Bzučilka ti ukáže jaké.“
Bobulka s Bzučilkou se vydali pro kytky, celý den přesazovali a potom ještě medvídek na radu včelky květinky zalil, některé více, jiné méně, přesně jak mu včelička radila. Včelky mu za odměnu přinesly malou plástev medu a slíbily mu další, když se bude o záhon pěkně starat. Medvídek se o záhon skutečně staral a za chvilku už květinky vesele otevíraly svoje kvítky pro pilné včelky. Bobulka se už na každodenní péči o kytičky těšil a ráno jeho první cesta vedla na záhon. Ale jednoho dne byly všechny jeho květinky zválená a kvítka ulámaná. I včelky smutně bzučely a stěžovali si medvídkovi, že na záhonu řádila liščata. Medvídek s brekem utíkal za maminkou.
„brum, brum, neplač“ těšila ho maminka Brtníková
Najednou se nad nimi zatáhlo nebe. Medvídek se ještě těsněji přimknul k mamince a ta mu zašeptala: „to se na liščata zlobí sám lesní duch“
Chvíli na to letěla lesem zpráva, že lesní duch proměnil zlobivá liščata ve včelky, aby si sami vyzkoušeli, kolik práce pilným zvířátkům přidělali. A tak lištičky coby včelky musely každý den lítat daleko na květinový palouk, aby odčinily svůj zlý skutek, dokud květinky u včelího hnízda nebudou zase tak pěkné, jako než je liščata poničila. To se naštěstí s vydatnou pomocí Bobulky povedlo rychle, a tak brzy rozpustilá liščata zase běhala po lese.
Rubriky
