NEMOCNÝ JEZEVEC
Na Slunečném palouku bylo živo. Maminka Rezka poprvé pustila svá liščátka z nory a ta si užívala jarního sluníčka, dováděla, pošťuchovala se a objevovala všechno nové kolem.
Tři bráškové lišáčkové, Zrzek, Černovousek a Tichošlápek se zrovna prali o lesklý kamínek a vypadali jako ohromná rezatá chlupatá koule, zatímco jejich drobnější sestřička se slavným jménem Bystrouška, zkoumala okolí nory. Nejdřív se snažila vylézt na skálu, která ze dvou stran obklopovala palouk, ale potom našla něco k neuvěření zábavného. Bylo to zelené, lesklé, mělo to čtyři nohy, dlouhý ocásek a pokojně se to vyhřívalo na kameni. Že by ještěrka? O té jim přece před spaním vyprávěl tatínek. Bystrouška to chtěla ochutnat, ale sotva k tomu čichla, zmizelo to v trávě.
„Hurá, chce si hrát“ pomyslela si lištička a vrhla se do pronásledování. Už už to málem chytla za ocásek, když zvířátko najednou zmizelo v noře skoro stejné, jako byla ta jejich. A co teď, pustit se do pronásledování. Bystrouška se nejistě rozhlédla. Bráškové ještě pořád vedli válku o lesklý kamínek a maminka Rezka zrovna na sluníčku podřimovala. Zvědavost zvítězila a lištička šup a už byla v tajemné noře. Po zvířátku už nebylo ani vidu ani slechu. Co teď? Vrátit se? Ani náhodou, na to slýchala až moc příběhů o své statečné a chytré jmenovkyni. Krůček po krůčku pokračovala v objevování.
„Co tady děláš“ Zabručel cizí hlas nepřátelsky a Bystrouška vyštěkla vyděšením. V tu chvíli na paloučku všechno zkamenělo. Bráškové se přestali prát o kamínek a šup do doupátka, kde byli v bezpečí. Dobře věděli, že by mohlo hrozit nebezpečí. Rezka vyskočila na nohy a hned jí napadlo, co se stalo a hned běžela za lištičkou. „Promiňte pane jezevec“ omlouvala se a už táhla lišče z jeho nory. Jezevec jenom něco zabrumlal a spal dál.
Venku maminka Bystroušce přísně zakázala, aby se k panu jezevcovi ještě někdy přibližovala a večer vyprávěla dětem strašné historky o obrovských jezevcích, kteří kradou malé lištičky. Liščata to poslouchala s očkama dokořán, jen Bystroušce přišlo divné, že by se tak obrovské zvíře vešlo do tak malinké nory a umínila si, že to prozkoumá.
Druhý den ale celý propršel a tak liščata zůstala v noře. Až pozítří se krásně vyjasnilo. Liščáčci opět našli lesklý kamínek. Tentokrát se s ním dokonce Zrzkovi podařilo utéct a tak se honili mezi stromy. Rezka proto dávala pozor, aby nezaběhli někam daleko a na lištičku pozapomněla. Bystrouška tiše vlezla do nory.
„Co tady děláš?“ Zavrčel na ní jezevec, když jí uviděl „To ti to včera nestačilo?“
„Dobrý den, pane jezevče“ pozdravila Bystrouška „vy jste hezký, maminka nám včera vyprávěla, jak jste veliký a že jíte malé lištičky“
„Protože ví, že mě bolí zuby a nechci, aby mě někdo rušil“ Jezevec ukázal lištičce nateklou tlamičku.
„Jé, to já vám pomůžu.“ Zajásala lištička a než mohl jezevec cokoliv říct, pádila z nory. Už měla také nejvyšší čas, protože maminka se po ní začala shánět.
„Maminko maminko, pust mě za chytrou sovou Houkavou“ prosila Rezku „chtěla bych pomoct panu jezevci od bolení zubů.“ Rezka se zamyslela a slíbila, že zítra pošle tatínka, aby zjistil co a jak.
Druhý den tatínek lišák přinesl od Houkavy hrst koření na bolavé zoubky a Bystrouška hned běžela za panem jezevcem a důležitě mu přeříkávala, co má žvýkat a z čeho si má udělat zábal. Po několika dnech vylezl zdravý jezevec z nory ven.
„Dobrý den paní lišková,“ mával „zuby už mě nebolí, teď jdu za paní Houkavou, aby mi poradila, jak se mám o ně starat.“
Rezka s Bystrouškou mu odpověděly na pozdrav, ale lišáčci šup, a už byli v noře, ani špičky ocásků jim nebyly vidět. Až večer jim maminka pověděla, jak to celé bylo a když druhý den přišel pan jezevec na návštěvu, předháněli se, kdo mu první podá tlapku na pozdrav.
LIŠČATA A JESTŘÁB
Liščátka rostla den ode dne a brzy byl čas, aby se s maminkou a tatínkem chodili učit, jak to v přírodě chodí. Poznávali stromy, jedlé keře a zlobili u toho, až hrůza. Jednou viděli na skále nad paloukem hnízdo.
„Tam bydlí pan jestřáb“ poučovala je maminka Rezka „má tam svoje hnízdo a v něm malá vajíčka, ze kterých se později vylíhnou jestřábí miminka.“
Lišáček Tichošlápek něco šeptal bráškovi Zrzkovi a oba se začali chichotat. Liška si jen povzdychla, jaké s nimi má trápení, ale lišáčci vymysleli plán, jak pana jestřába pořádně potrápit. Odpoledne Tichošlápek se Zrzkem opatrně vzali mladého ježečka, tak, aby se co nejméně popíchali a vydrápali se tajnou chodbou ve skále až k jestřábímu hnízdu, kam ho spustili vedle jestřábích vajíček. Ten se chudáček stočila do klubíčka a ani nedutal.
Paní jestřábová přiletěla odpoledne a uvelebila se do hnízda. Ježečka si vůbec nevšimla a proto také vyděšeně vyletěla z hnízda, když ucítila jeho bodliny. Na to oba bráškové čekali a výborně se bavili. Vůbec je nenapadlo, že to neujde bystrému jestřábímu oku.
„Kekeke, no počkejte vy rošťáci“ zahrozila jim v duchu jestřábová.
„Ale co teď s ježečkem?“ když ho vezme do drápů, popíchá se, když do zobáku, ublíží mu. „Už to mám“ zajásala po chvilce. „Kekeke, ježečku, neboj se, já ti nic neudělám. Vylez mi na záda, snesu tě dolů a až se začne smrákat přijď i s celou rodinou k liščí noře.“
Večer už na něj jestřábice čekala a pošeptala mu svůj plán. Ježeček se přikrčil u vchodu do nory a stulil se, aby z něj ani čumáček nekoukal. Počkali, až tatínek lišák a maminkou liškou odejdou hledat dětem obživu a potom jestřábice napodobila volání tatínka lišáka
„děti, pojďte sem“
Ospalá liščátka začala pomalu vylézat z teplé nory. Jakmile byla venku všechna liščátka, ježeček šup do nory. Liščátka venku nikoho nenašla a myslela, že se jim něco zdálo a chtěla se vrátit do teplého pelíšku. Ale co to, z pelíšku se ozývalo temné mručení, funění a zlověstné „DUP DUP DUP“ a ježečkovi bráškové a sestřičky začali venku dupat dupy dup, dupity dup a zpoza stromu promluvila jestřábice změněným hlasem. „Jsem duch lesních zvířátek, kdo neubližuje malým ježečkům, ať se bez bázně vrátí zpátky“ Dvě liščátka, Černovousek a Bystrouška v mžiku zmizeli v pelíšku, ježečka si ani nevšimli.
Zato Zrzek a Tichošlápek měli co vysvětlovat a do pelíšku se mohli vrátit, až když svatosvatě slíbili, že už nikdy nebudou trápit žádná zvířátka.
