V Hlubokém lese bydlel strakapoud Klapáček, velký švihák a fešák. Každé ráno lítal k daleké tůni, aby si umyl svoje černobílá peříčka a očistil malinkou červenou čepičku. Potom se ještě dlouhou dobu pyšně prohlížel ve vodní hladině. Ostatní zvířátka ho varovala, že v tůni bydlí vodník – Ptáčník, který rád chytá ptáčky do sítí a zavírá je do rákosových klícek.
Klapáček se jim jen smál a druhý den zase letěl k tůni a čistil si peříčka. Jenže nevěděl, že Ptáčník už o něm ví a chystá síť. A tak, zrovna když si koupal hlavičku v tůňce „lap“ a už byl v Ptáčníkově moci. Vodník šup s ním do jedné z klícek, které měl ukryté pod břehem.
Tam bylo Klapáčkovi ouvej. Tiše plakal „ki-ki-ki“ a doufal, že mu kamarádi z Hlubokého lesa přijdou na pomoc.
V Hlubokém lese se mezitím všechna zvířátka sešla u vysokého dubu, kde sídlila i moudrá sova Houkava. Rokovali, radili se, ale na nic nemohli přijít. Vodník byl vyhlášený tím, že si své klícky hlídá a koho jednou polapí, toho už nepustí. Jak tak přemýšleli, ani si nevšimli, kam se ztratila veverka Zapomněnka.
Ta se vydala na dalekou cestu do Podhorského lesa. Hopsala, skákala, běžela proti proudu potoka, až doběhla k veliké hrázi.
„Bobři, bobříci, kamarádi, kdepak jste?“ zavolala ze všech sil.
Po chvíli se hladina zavlnila a ke břehu připlavala rodinka bobrů.
„Zapomněnko, kde ty se tu bereš?“
Veveruška jim vylíčila celou patálii a vysvětlila jim svůj nápad. Bobři nadšeně souhlasili a hned se celá rodinka vydala na cestu, táta bobr si naložil Zapomněnku na záda a už si to svištěli potokem do Hlubokého lesa. Tam začali bobříci kácet stromy a stavět nové koryto potoka. Do večera byli z prací hotovi a potůček se zabydlel v novém.
Když se ráno vodník probudil, bylo v tůni vody sotva po kolena.
„Coto coto“ Rozzlobil se a šel zjistit, co se stalo.
Na to už čekal bobří synek Čeněk a jakmile Zapomněnka mávla pacičkou, že je Ptáčník pryč, ostrými zuby rozkousal všechny klece.
Klapáček vyletěl radostně do výšky a zakroužil nad lesem. To už ale Čeněk hvízdnul, až celému lesu uši zaléhaly a táta bobr s mámou bobrovou rozbořili hráz, kterou nad tůní postavili.
Šplouchlo to, obří vlna se rozlila do údolí a vodníka to odneslo až do velkého rybníka v údolí. Tam bydlela vodnice Týna, která měla s Ptáčníkem už dlouho nevyřízené účty. Vodníkovi nastaly těžké časy. Od rána do večera musel česat dlouhé zelené řasy, aby měli v čem bydlet pulci, počítat rybí potěr a hnojit lekníny, takže na chytání ptáčků dočista zapomněl.
V Hlubokém lese uspořádala zvířátka velkou hostinu na počest zachránců a Klapáček od té doby vždy poslouchal dobré rady ostatních.
Co se děje v lese?
Méďa hrnec medu nese.
Budou slavit až do rána,
Že bitva je konečně vyhrána.
