Rubriky
Hry

Slovní fotbal a jeho obměny

Slovní fotbal známe asi všichni, nabízíme různé varianty jak hru obměnit nebo přizpůsobit svým potřebám

  • V nejjednodušší variantě se děti střídají a říkají slova z dané kategorie (např. zvířata, dopravní prostředky). Tato varianta je vhodná kdykoliv od chvíle, kdy děti začnou mluvit.
  • Vymysli zvířata začínající určitým písmenem. Např. od písmene K (králík, kočka, kůň, krůta, kohout, kobyla, kachna, kachňátko…).
  • Pro starší děti existuje docela obtížná varianta, kdy hádají názvy plemen zvířat, zde je dobré napovídat, např. popisujeme – může mít kadeřavé peří, dobře kvoká… (kočinka) nebo doplnit hádanky obrázky

Potřeby: žádné/můžeme podpořit obrázky zvířat

Doba trvání: obyčejně 5 – 10 minut, i déle

Školní kompetence: psaní, čtení, slovní zásoba

Chovatelství: poznávačka, znalosti o plemenech

Rubriky
Hry

Hry ke stažení

Rubriky
Hry

Nápady zmije Klikiháky

Léto bylo v plném proudu, vzduch se jen tetelil a zmije Klikyháka se líně rozvalovala na rozpáleném kamenu. Přemýšlela, jak seznámit prasničku Susinku, která nedávno přibyla do Hlubokého lesa, s kanečkem Chrochtou, bydlícím na opačném kraji lesa.
„ssssssssssssssssss, to je onoooo!“ sykla po chvíli spokojeně a hned se odplazila najít Susinku. Prasnička se zrovna labužnicky popásala na malinách.
„Ahoj Ssssusssinko“ začala sladce
„Chrochro cho“ zachrochtala Susi na pozdrav a snědla další sladkou malinu.
„Koukám, že máš ráda maliny“ pokračovala zmije „vím o něčem ssstejně dobrém a bez trnů“
Prasnička zastříhala ušima „chro chro. Co to je?“
„Moruše, rossstou u ssstudánky“
„Ale když já nevím, kde je studánka“ Smutně chrochtla prasnička
Na to už Klikyháka čekala „Doprovodím tě tam, třeba zítra v poledne.“ Nabídla se ochotně.
Susinka nadšeně souhlasila, rozloučila s Klikyhákou a dál se věnovala malinám.
Zmije se, co jí její rychlé tělo stačilo, vydala na druhý konec lesa, za Chrochtou.
„sssss, ahoj Chrochto,“ zasyčela, když ho našla, jak si dává bahenní koupel.
„Chro chro, copak chceš?“ zeptal se Chrochta a otočil se z jednoho boku na druhý.
„Mluvila jssssem ssss ježkem,“ začala Klikyháka rozvíjet svoje plány „prý by potřeboval, aby mu někdo sssundal ze zad hrušky, co mu tam sssspadly, když byl v ssssadu. Zítra v poledne bude u sssstudánky.“
Den na to už se Klikyháka vezla na Susince na hřbetě nejbližší cestou ke studánce. Tam se prasnička s chutí pustila do slaďoučkých moruší a jenom občasné „chro chro mlask mlask“ ukazovalo, jak moc je spokojená. Zato Klikyháka se nervózně rozhlížela kolem a vyhlížela Chrochtu. Chrochta se pořád neobjevoval a Susinka se spokojeně živila morušemi. Nakonec to Klikyháka nevydržela a šla kanečka hledat. Našla ho v bahně, kde trávil téměř celé léto.
„Kde jssssseššš?“ zasyčela na něj jedovatě.
„Chro chro, potkal jsem včera ježka a ten říkal, že v žádném sadu nebyl a žádné hrušky nemá. Tak kam bych chodil.“ Odpověděl Chrochta a šel si drbat záda o borovici.
Zmije se rozmrzele odplazila pryč „A že ti někdo jí morušše, to nevíššš, viď?“ Zasyčela na něj ještě naštvaně.
Chrochta se ihned přestal drbat. „MOJE MORUŠE“ Pomyslel si a pádil ke studánce.
Susinka tam ještě byla. Kaneček už už chtěl zlodějovi moruší řádně vynadat, ale v tu chvíli prasnička zvedla hlavu a zahlídla ho.
„Chro chro chro chro“ začala radostně chrochtat a běžela mu hned vstříc, šťastná, že po dlouhé době vidí prasátko, jako je ona. Chrochta rychle zapomněl na to, že chtěl pojídači moruší vynadat a za chvilku už jí pyšně ukazoval les a nakonec dokonce Susince přepustil svou bahenní koupel.
Druhý den už se popásali na moruších spolu. Když to zjistila Klikyháka, všude se chlubila, že prasátka dala dohromady ona. Hluboce se nadechovala, aby mohla do světa co nejhlasitěji vyvolat, že to je její, její a jenom její zásluha, až se nafoukla jako míč až pak musela počkat, až z ní vzduch pomalu vyjde jako z pouťového balónku.