V Hlubokém lese nastala zima. Studený vítr se proháněl lesem a fičel si své fííííííí, fííííííííííí. Všechna zvířátka byla zalezlá ve svých pelíšcích a čekala, až se vítr utiší, aby mohla prohrabat v nově napadaném sněhu cestičku ke svým domečkům. V domečku u lesních myšic si pán a paní Myšovi právě připravovali večeři, když z venku zaslechli slabé sténání. Opatrně se vypravili zkontrolovat, co se vlastně děje. Venku uviděly úplně prokřehlou sýkořičku. Rychle jí odnesli do svého domova, kde jí uložili do měkoučkého pelíšku.
Chudinka sýkorka byla tak promrzlá, že ani mluvit nemohla. Myšice Míša Myšová rychle připravila výživnou večeři a pak se k sýkorce oba přitulili, aby se trošku zahřála. Když přestalo sněžit, Myšák Myš tiše, aby zesláblou sýkorku nevzbudil odešel do hájovny pro slunečnici, která malým koňadrám svědčí nejlépe.
Hustý zimní kožíšek ho pěkně hřál a cesta mu rychle utíkala. Jen musel dávat pozor na hladové dravé ptáky, co kroužili nad lesem a hledali, kde by co slupli. K večeru došel k hájovně. Zabušil na sestřenici myšku domácí a to bylo radosti a vítání, a těch synovečků a neteří! To bylo nadělení. Myšák musel až do noci vyprávět, co je v lese nového a přitom houpal a kolébal to myší nadělení. Potom mu myšky ukázaly, kde najde slunečnici a dál už šel Myš sám. Všude bylo ticho, celá hájovna spala. Ale někdo nespal, kočička Ostrovidka hlídala už dlouho myší obydlí, aby se myšky ani neodvážily ujídat z cizího a poctivě si sbíraly svoje. Mrštně skočila po Myšákovi a už ho měla!
„Mňáááu,“ protáhla se „co tě to napadá, krást nám naše zásoby“
V Myšákovi byla malá dušička. Ale potom se zhluboka nadechl a vylíčil kočce, jak našly sýkorku a jak nemají doma dost zásob, aby uživili i malého ptáčka. Když skončil, Ostrovidka mlčela. Dobře věděla, že ptáčky mají v hájovně rádi a sami je přikrmují a ona má pod nejpřísnějším trestem zakázáno je lovit. A pak se rozhodla.
„Počkej tady“ přikázala Myšákovi a za chvilku byla zpátky s pytlíkem slunečnice, že pod ním myšici nebylo ani vidět.
Ostrovidka chvilku pozorovala uhánějící pytlík a pak jej rázně zastavila, vzala jej do tlamky a hodila si jej na hřbet. Chudáček Myšák byl polomrtvý strachy, ale krmení pro nemocnou sýkorku nepustil. Ostrovidka vběhla do chodby a vysadila myšici i s nákladem do bundy, kterou si bral hajný do lesa.
„Mňáááu, tady počkej“ řekla mu tiše „zítra jde hajný do lesa, donese tě kam potřebuješ. Ale myškám ani muk!“ Přikázala mu ještě, Myšák pěkně poděkoval a uvelebil se v kapse. Bylo tam teploučko a Myšák sotva pomyslel na svojí Míšu a spal jako by ho do vody hodil.
Probudil se až, když už byl hajný v lese, kousek od jeho pelíšku. Opatrně vyhodil pytlík a strnul, jestli si to hajný nezpozoroval. Ten měl ale oči pro jiné věci, kontroloval, jaké škody napáchal sníh a Myšák se šťastně dostal až domů. Krmení pro sýkorku bylo tolik, že ho ani nedostali do domečku najednou a museli ho odnosit postupně.
Nejkrásnější překvapení na Myšáka teprve čekalo. Sýkorka byla sice ještě slabá a malátná, ale už vesele švitořila a děkovala mu za svojí záchranu.
Na jaře si švitorka sýkorka postavila hnízdo blízko myšic a společně rádi vzpomínaly na prožitou zimu. Ani Ostrovidka nepřišla zkrátka. To určitě hodný lesní duch zařídil, že jí na ní zbyla extra velká porce ryby k večeři.
Rubriky
